Úvodní stránka > Od Os-karů k Velorexům, aneb střípky z historie > Úvod

Úvod

Historie tříkolových vozidel je velice pestrá a obsáhlá a jejich vývoj byl zpočátku inspirován poměrnou jednoduchostí, menší technologickou náročností a také tím, že nebylo zřejmé zda pro další vývoj motorových vozidel bude stěžejní koncepce tří či čtyř kol.
Koncepce tříkolky, jako motorového vozidla nižší kategorie, které by vyplnilo určitou mezeru mezi motocykly a automobily se objevuje ve dvacátých letech a vyjma výjmečné výroby tříkolek MORGAN s motorem JAP, které nebyly určeny široké motoristické veřejnosti, podléhá vývoj této kategorie následujícím požadavkům: lepší komfort cestování nežli u motocyklu, levný provoz, nenáročná údržba, nižší pořizovací náklady a v neposlední řadě nižší daňové zatížení.
Uvedená kriteria vystoupila do popředí zejména v době mezi dvěma světovými válkami v Německu v důsledku hospodářského a politického vývoje, který vedl ke snížené kupní síle obyvatelstva a nedostatku surovin. Vedle hojného počtu nákladních tříkolek ( TEMPO) se objevila řada osobních typů např. THEIS, MOPS, HERCULES, FRAMO a také TATRA a WALTER.
Také po druhé světové válce z již uvedených důvodů nastává rozmach malých vozítek v Německu BMW, ZUNDAPP, MESSERSCHMIDT atd.

V poválečném Československu též sílila potřeba motorizace obyvatelstva, ovšem vše naráželo jednak na nedostatek motorových vozidel jako takových jednak na předem danou koncepci motorizace ze strany státu. Tak se druhá polovina čtyřicátých let a léta padesátá stávají obdobím výrazného vývoje amaterských a maloseriových konstrukcí KREIBICH, TRIGA Tripolino, JAB apod.
Konstrukce vlastních vozidel byla mnohdy mnohem dostupnější, nežli čekání na drahý automobil na příděl.Na závěr úvodu je třeba poznamenat, že veškerá seriová produkce vozítek OSKAR/VELOREX se uskutečnila v době rozmachu socialistického hospodářství, kdy neplatily obecné a logické, trhem ovlivnitelné vazby mezi výrobou a spotřebou.
Aby byla zachována plynulost výroby, bylo mnohdy nutné použít součástky, které zrovna byly k sehnání a od obecného typu se mohly lišit provedením, rozměry i barvou. Změny prováděné z hlediska zlepšení vlastností vozítek podložené vývojem byly nejprve zkoušeny za výroby, a pokud bylo rozhodnuto o jejich aplikaci do serie, stávalo se, že nabíhaly postupně.
Tak byla např. u serií OSKAR 54 montována kola ČZ 150 i JAWA 250 rozměru 19, vedle stříbrných ráfků se montovaly též hliníkové či lakované na hnědo či barvou motocyklu, ke kterému byla původně určena, i změny karoserie z vyšší na nižší a výroba dlouhé střechy nabíhala postupně a termíny těchto změn je třeba brát jako údaj orientační.
Podobné změny na svařovaném rámu mohly být i důsledkem práce svářečů kus od kusu - rámy svařovaly převážně ženy.
To samé se týká též provedení světel - malé / velké/ asymetrické apod.